Brno miniBrownfields 2014

Z úvodního slova při otevření výstavního pavilonu miniBrownfields (Jiří Palacký)…
výstava se konala v době od 15.5.2014 do 16.6.2014

Vážení hosté, studenti, kolegové i náhodní kolemjdoucí, vítejte u pavilionu brněnských minibrownfields. Rád bych přivítal i zahraniční hosty slovy: dear visitors, welcome to the Brno minibrownfields pavilion.

článek publikovaný v časopise Události na VUT 6/2014

Tento pavilon, kde jsme se dnes sešli, je pomyslným rozšířením podzemních výstavních prostor, které znáte jako Myšinu, s tím rozdílem, že představuje práce studentů Fakulty architektury, budoucích architektů a územních plánovačů, zdárně odolovává větru a dešti, přestože je pouze dočasný.

Tuto formu jsme zvolili proto, aby se tak práce a myšlenky našich českých, slovenských, francouzských, španělských, portugalských a mexických studentů dostaly alespoň na měsíc více do souvislostí řešeného místa a jak doufáme, oslovily nejen kolemjdoucí, ale i potenciální investory.

Potenciál tohoto místa vnímáme jako jeden z hlavních motivů pro vytvoření třinácti alternativních návrhů, jejichž autoři dnes stojí mezi vámi a po tomoto úvodním slovu vás se svými nápady rádi seznámí.

Tématu minibrownfields, jinými slovy hluchým, zanedbyným, hnijícím místům o malé rozloze na území města a jeho centra se náš ateliér věnuje již bezmála více než 7 let. Zpočátkui inspirováni tvorbou japonského ateliéru BOW-WOW, jejich knihou MADE IN TOKYO, úpředstavující myšlenky architektury domácích mazlíčků, prvními realizacemi pazarizické architektury postindustriálních měst holandských architektů Korteknie Stuhlmacher, a španělského architekta Santiago Ciguredy jsme odhalovali bolavá místa na mapě našeho města.

Místa často opomíjená, opředená mozaikou smíšených pocitů, která již delší dobu bez povšimnutí chátrají a celkově tak kazí dobrý obraz města a našich prostranství. Pokud budou nadále opomíjena a přijímána za samozřejmost, bude jejich nadále přibývat. Dnes lze již s jistotou říct, že bez povšimnutí nezůstávají a dokonce můžeme říci, že postupně i mizí. Na místě některých proluk dnes stojí nové administrativní domy, ostatní plochy byly vydlážděny, keříčky odstraněny.

Dnes, po letitých zkušenostech můžeme řícti, že místa podobná tomuto, kde se právě nacházíme a které má podle plánů v podstatě zůstat v takovéto podobě i nadále, jsou místy, kterými jinak sevřené a vydlážděné město „dýchá”. Jaký vzduch to ovšem bude, zda ten industrální, zaprášený, nebo nový, zklidněný a očištěný, je výzvou pro nastupující generaci architektů. Do jaké míry se nám tuto vizi podařilo vyjádřit prosím posuďte sami.

Za realizaci workshopu, jehož výsledkem je tento pavilon děkuji našim studentům a především svému kolegovi, panu architektovi Pavlu Stříteskému.

mapa miniBrownfields

Odkazy: mapa miniBrownfields [google maps, in progress]

ZAN 2014 získal ocenění v soutěžní přehlídce prací o cenu Bohuslava Fuchse

V přehlídce semestrálních prací o cenu Bohuslava Fuchse získal náš projekt ZAN 2014 ocenění (28.5.2014).

Kateřina Marečková, ZAN 2014

Fotogalerie ZAN 2014 [flickr.com]

Na prvním stupni výuky architektonického navrhování systematicky uplatňujeme celostní přístup, rozvíjející individuální talent studentů v návaznosti na znalosti, které studenti získali předchozím studiem. Především proto inspirace přichází z celého spektra tvůrčích a vědních oborů lidské činnosti i z nauky o živé a neživé přírodě. Tato směs polarit je výborným výchozím bodem pro sestavení skladby úkolů, které v našem semináři individuálně obměňujeme. Spíše než výsledný estetizovaný objekt je náš seminář zaměřen na nastartování a rozvoj koncepčního tvůrčího procesu.

V úvodu jsme se zaměřili na reflexi lidského pohybu při navrhování prostoru s ohledem na jeho proměnlivost v čase. Čas a prostor jsou dvěma odlišnými filtry, skrze které zkoumáme svět. Smyslem bylo vnímat statický prostor dynamicky, podle svalového napětí, stlačení, koncentrace, akcelerace, relaxace, meditace, tanečních kroků apod. Výsledkem byl koncepčně navržený prostor ohraničený stěnami s otvory.

Ve druhé části jsme se věnovali přepisu předlohy do tektoniky a hledání a nalézání poučení, principů a zákonitostí platných v uspořádaném světě, jenž nás obklopuje. Společně se studenty jsme hledali poučení v předmětech, rostlinách, nerostech, stavbách živočichů apod. Prostřednictvím vědeckých skic a rozboru fotografií jsme zachycovali řídící prostorovou geometrii a vysledované axiomy následně prostřednictvím modelování z papíru převáděli do architektonických forem a struktur. Tuto metodu dále rozvíjíme ve výuce vyšších ročníků při řešení komplexních parametrických struktur v měřítku 1:1.

Modelování a skicování nám jsou nástroji, umožňující nám v závěru racionálně spojit výstupy jednotlivých dílčích úkolů s koncepčními myšlenkami do fyzické podoby – návrhu stavby na konkrétním místě. Metodou vytváření dílčího segmentu a řešením metody prostorového růstu jsme směřovali k návrhu dřevěné stavby lidského měřítka s důrazem na řešení detailů.

Podobným způsobem se v základech architektonického navrhování věnujeme i dalším tématům. Zajímá nás, ne vnější forma, ale logika a čistota vnitřního uspořádání, rozmanitost forem není naším cílem. Podstatný je pro nás soulad tvaru, prostoru a materiálu. V našem semináři se spíše učíme notám a přehrávání stupnic, podobně jako studenti na konzervatoři. Samotná hudba přijde až později (J. Albers).

doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D.

Článek byl rovněž publikován na těchto webových stránkách:
archiweb