Brno miniBrownfields 2014

Z úvodního slova při otevření výstavního pavilonu miniBrownfields (Jiří Palacký)…
výstava se konala v době od 15.5.2014 do 16.6.2014

Vážení hosté, studenti, kolegové i náhodní kolemjdoucí, vítejte u pavilionu brněnských minibrownfields. Rád bych přivítal i zahraniční hosty slovy: dear visitors, welcome to the Brno minibrownfields pavilion.

článek publikovaný v časopise Události na VUT 6/2014

Tento pavilon, kde jsme se dnes sešli, je pomyslným rozšířením podzemních výstavních prostor, které znáte jako Myšinu, s tím rozdílem, že představuje práce studentů Fakulty architektury, budoucích architektů a územních plánovačů, zdárně odolovává větru a dešti, přestože je pouze dočasný.

Tuto formu jsme zvolili proto, aby se tak práce a myšlenky našich českých, slovenských, francouzských, španělských, portugalských a mexických studentů dostaly alespoň na měsíc více do souvislostí řešeného místa a jak doufáme, oslovily nejen kolemjdoucí, ale i potenciální investory.

Potenciál tohoto místa vnímáme jako jeden z hlavních motivů pro vytvoření třinácti alternativních návrhů, jejichž autoři dnes stojí mezi vámi a po tomoto úvodním slovu vás se svými nápady rádi seznámí.

Tématu minibrownfields, jinými slovy hluchým, zanedbyným, hnijícím místům o malé rozloze na území města a jeho centra se náš ateliér věnuje již bezmála více než 7 let. Zpočátkui inspirováni tvorbou japonského ateliéru BOW-WOW, jejich knihou MADE IN TOKYO, úpředstavující myšlenky architektury domácích mazlíčků, prvními realizacemi pazarizické architektury postindustriálních měst holandských architektů Korteknie Stuhlmacher, a španělského architekta Santiago Ciguredy jsme odhalovali bolavá místa na mapě našeho města.

Místa často opomíjená, opředená mozaikou smíšených pocitů, která již delší dobu bez povšimnutí chátrají a celkově tak kazí dobrý obraz města a našich prostranství. Pokud budou nadále opomíjena a přijímána za samozřejmost, bude jejich nadále přibývat. Dnes lze již s jistotou říct, že bez povšimnutí nezůstávají a dokonce můžeme říci, že postupně i mizí. Na místě některých proluk dnes stojí nové administrativní domy, ostatní plochy byly vydlážděny, keříčky odstraněny.

Dnes, po letitých zkušenostech můžeme řícti, že místa podobná tomuto, kde se právě nacházíme a které má podle plánů v podstatě zůstat v takovéto podobě i nadále, jsou místy, kterými jinak sevřené a vydlážděné město „dýchá”. Jaký vzduch to ovšem bude, zda ten industrální, zaprášený, nebo nový, zklidněný a očištěný, je výzvou pro nastupující generaci architektů. Do jaké míry se nám tuto vizi podařilo vyjádřit prosím posuďte sami.

Za realizaci workshopu, jehož výsledkem je tento pavilon děkuji našim studentům a především svému kolegovi, panu architektovi Pavlu Stříteskému.

mapa miniBrownfields

Odkazy: mapa miniBrownfields [google maps, in progress]

ZAN 2014 získal ocenění v soutěžní přehlídce prací o cenu Bohuslava Fuchse

V přehlídce semestrálních prací o cenu Bohuslava Fuchse získal náš projekt ZAN 2014 ocenění (28.5.2014).

Kateřina Marečková, ZAN 2014

Fotogalerie ZAN 2014 [flickr.com]

Na prvním stupni výuky architektonického navrhování systematicky uplatňujeme celostní přístup, rozvíjející individuální talent studentů v návaznosti na znalosti, které studenti získali předchozím studiem. Především proto inspirace přichází z celého spektra tvůrčích a vědních oborů lidské činnosti i z nauky o živé a neživé přírodě. Tato směs polarit je výborným výchozím bodem pro sestavení skladby úkolů, které v našem semináři individuálně obměňujeme. Spíše než výsledný estetizovaný objekt je náš seminář zaměřen na nastartování a rozvoj koncepčního tvůrčího procesu.

V úvodu jsme se zaměřili na reflexi lidského pohybu při navrhování prostoru s ohledem na jeho proměnlivost v čase. Čas a prostor jsou dvěma odlišnými filtry, skrze které zkoumáme svět. Smyslem bylo vnímat statický prostor dynamicky, podle svalového napětí, stlačení, koncentrace, akcelerace, relaxace, meditace, tanečních kroků apod. Výsledkem byl koncepčně navržený prostor ohraničený stěnami s otvory.

Ve druhé části jsme se věnovali přepisu předlohy do tektoniky a hledání a nalézání poučení, principů a zákonitostí platných v uspořádaném světě, jenž nás obklopuje. Společně se studenty jsme hledali poučení v předmětech, rostlinách, nerostech, stavbách živočichů apod. Prostřednictvím vědeckých skic a rozboru fotografií jsme zachycovali řídící prostorovou geometrii a vysledované axiomy následně prostřednictvím modelování z papíru převáděli do architektonických forem a struktur. Tuto metodu dále rozvíjíme ve výuce vyšších ročníků při řešení komplexních parametrických struktur v měřítku 1:1.

Modelování a skicování nám jsou nástroji, umožňující nám v závěru racionálně spojit výstupy jednotlivých dílčích úkolů s koncepčními myšlenkami do fyzické podoby – návrhu stavby na konkrétním místě. Metodou vytváření dílčího segmentu a řešením metody prostorového růstu jsme směřovali k návrhu dřevěné stavby lidského měřítka s důrazem na řešení detailů.

Podobným způsobem se v základech architektonického navrhování věnujeme i dalším tématům. Zajímá nás, ne vnější forma, ale logika a čistota vnitřního uspořádání, rozmanitost forem není naším cílem. Podstatný je pro nás soulad tvaru, prostoru a materiálu. V našem semináři se spíše učíme notám a přehrávání stupnic, podobně jako studenti na konzervatoři. Samotná hudba přijde až později (J. Albers).

doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D.

Článek byl rovněž publikován na těchto webových stránkách:
archiweb

miniBrownfields

Právě skončil zimní semestr výuky, ve které jsem se opět věnoval tématu minibrownfields.

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

MiniBrownfields, tak jak jsem tento okruh zadání pojmenoval v roce 2005, představují návrhy miniaturních staveb na brownfield parcelách (opuštěných, zanedbaných, nevhodně využitých, marginálních, živořících) o minimální rozloze (cca 50-100m2) a neobvyklé konfiguraci, situované zpravidla v atraktivní poloze (v zóně A nebo B) v centru města Brna.

Tyto lokality nalézáme tam, kde se v důsledku vývoje okolní zástavby, se změnami vlastnictví a v důsledku nevhodné parcelace, objevily jako zbytkové, nezastavěné a bujnou vegetací porostlé plochy. Jejich přítomnost a přehlížení nás podněcují k intervenci a stávají se předmětem zájmu našeho studia. MiniBrownfields projekty následně ověřují architektonické koncepty v podobě miniaturních staveb aktivujících potenciál území a obnovujících kvalitu životního prostředí.

Ve studiu se zaměřujeme na materiálovou a konstrukční logiku, vnímavost k řešení detailu, snadnou montáž, technický experiment, kvalitní technické zpracování a úroveň grafického vyjádření. Přitom se opíráme o zkušenosti architekta Samuela Mockbeeho (Rural Studio, Alabama), často i kontroverzní tvorbu architektů Yoshiharu Tsukamota a Momoyo Kaijimy (Ateliér Bow-Wow, Japonsko), Reina Kortekniho a Mechthilda Stuhlmachera (Korteknie Stuhlmacher, Holandsko), Yasuhira Yamashita (Ateliér Tekuto, Japonsko), Santiaga Cirugedy (Urban Perscriptions, Španělsko) a konceptuálních umělců Dana Grahama (USA), Roberta Smithsona (USA) a dalších.

Malá zanedbaná území v centrech měst, která přehlížena ničí kvalitu veřejného prostru a snižují jeho atraktivitu, ekonomickou výnosnost a využití nelze obvykle ani řešit tradičními nástroji plánování a projektování, proto vyžadují neobvyklá alternativní řešení.

Toto téma se objevilo již dříve v Japonsku (Tokio, PET architecture, 2002), v Portugalsku (Lisabon, Urban Voids, 2007) a následně se přeneslo i do ostatních zemí. U nás bylo popularizováno akcemi s názvem Městké zásahy (Praha 2010, Brno 2011), kterých se také zúčastnila i řada studentů, kteří již dříve prošli mým ateliérem.

Motto letošního ateliéru znělo: miniBrownfields: crossing a stream a pro lokalizaci jsme vybrali brněnský přednádražní prostor, který je značně roztříštěný, nepřehledný, s řadou maligních zákoutí, nadřazený dopravě. Anglický název jsem zvolil proto, že zadání zpracovávali zahraniční studenti z Estonska, Portugalska, Francie a také ze Slovenska.

Hlavní tramvajová trasa, lemovaná automobilovou a pěší dopravou v jednom monotónním a kontinuálním páse, táhnoucím se v úpatí kamenného ostrohu Petrov je oným dopravním „proudem”, který se snažíme „překřížit”.

V jednom případě opravdu navrhujeme nové pěší přemostění (Matej Halinár). Tento most doplňuje kaple ticha (Liis Uustal). Jinou variantou je polyfunkční dům podle záměru územního plánu (Ana Heleno). Ve východní části přednádražního prostoru řeší nový trolejbusový terminál dva studenti. Jeden návrh předpokládá zastávku trolejbusu na terénu, zastřešenou hmotou veřejné bibliotéky a pochůzích zelených teras (Pierre Delahaye). Druhý návrh umisťuje zastávku trolejbusu a automobilovou dopravu pod zem, zakrytou restaurací a výstavní galerií (Mariana Alves). V jednom případě jsme také řešili nový potenciální brownfield prostor, který by vznikl po přesunu nádraží do „odsunuté polohy” na místě stávajících peronů a kolejiště, který transformujeme na víceúrovňový cyklistický park s mediatékou (Gaël Bouyer).

Na závěr, moje poděkování za spolupráci při ateliérových kritikách směřuje také k panu architektovi Milanovi Kramolišovi.

Související odkazy: Facebook miniBrownfields, fotogalerie