Urban kit / (re)claim the city

V závěru roku 2014 jsme připravili k publikaci knihu s názvem Urban kit / (re)claim the city, s podtitulem Specifické postupy v procesu navrhování objektů generované propojením tématu taktického urbanismu a origamické architektury. Kniha shrnuje poznatky výzkumu zaměřeného na propojení strategického plánování a origamické architektury, kterému jsme se věnovali na Ústavu teorie FA VUT v Brně v roce 2014.

team

Na předmětu výzkumu a na vydání knihy se spolupodíleli autoři Jiří Palacký, Pavel Stříteský a Jakub Novák.  O tomto zajímavém propojení oborů architektury, urbanismu a designu se můžete dočíst více v elektronické verzi knihy. Publikace byla vytvořena v rámci Individuálního rozvojového projektu 2014, RP9042100502.

At the end of 2014, we have prepared for publication a book titled Urban kit / (re)claim the city, with the subtitle Specific procedures in the process of designing objects generated by linking the themes of tactical urbanism and origami architecture. The book summarizes the findings of the research focused on linking strategic planning and origami architecture, that was elaborated at the Department of Theory of FA BUT in 2014.

The co-authors of the book and the subject of research are architects Jiri Palacky, Pavel Stritesky and Jakub Novak. You can read more about this interesting link in the fields of architecture, urbanism and design, on the web at issuu (above). The publication was developed in the context of an Individual development project 2014 RP9042100502.

Citace/Quote:

PALACKÝ, Jiří, Pavel STŘÍTESKÝ, Jakub NOVÁK. Urban kit / (re)claim the city: Specifické postupy v procesu navrhování objektů generované propojením tématu taktického urbanismu a origamické architektury. Brno: FA VUT v Brně, 2015. ISBN 978-80-214-5084-4. Dostupné z: http://issuu.com/pavel.stritesky/docs/urban_kit_-__re_claim_the_city_issu

Brno miniBrownfields 2014

Z úvodního slova při otevření výstavního pavilonu miniBrownfields (Jiří Palacký)…
výstava se konala v době od 15.5.2014 do 16.6.2014

Vážení hosté, studenti, kolegové i náhodní kolemjdoucí, vítejte u pavilionu brněnských minibrownfields. Rád bych přivítal i zahraniční hosty slovy: dear visitors, welcome to the Brno minibrownfields pavilion.

článek publikovaný v časopise Události na VUT 6/2014

článek publikovaný v časopise Události na VUT 6/2014

Tento pavilon, kde jsme se dnes sešli, je pomyslným rozšířením podzemních výstavních prostor, které znáte jako Myšinu, s tím rozdílem, že představuje práce studentů Fakulty architektury, budoucích architektů a územních plánovačů, zdárně odolovává větru a dešti, přestože je pouze dočasný.

Tuto formu jsme zvolili proto, aby se tak práce a myšlenky našich českých, slovenských, francouzských, španělských, portugalských a mexických studentů dostaly alespoň na měsíc více do souvislostí řešeného místa a jak doufáme, oslovily nejen kolemjdoucí, ale i potenciální investory.

Potenciál tohoto místa vnímáme jako jeden z hlavních motivů pro vytvoření třinácti alternativních návrhů, jejichž autoři dnes stojí mezi vámi a po tomoto úvodním slovu vás se svými nápady rádi seznámí.

Tématu minibrownfields, jinými slovy hluchým, zanedbyným, hnijícím místům o malé rozloze na území města a jeho centra se náš ateliér věnuje již bezmála více než 7 let. Zpočátkui inspirováni tvorbou japonského ateliéru BOW-WOW, jejich knihou MADE IN TOKYO, úpředstavující myšlenky architektury domácích mazlíčků, prvními realizacemi pazarizické architektury postindustriálních měst holandských architektů Korteknie Stuhlmacher, a španělského architekta Santiago Ciguredy jsme odhalovali bolavá místa na mapě našeho města.

Místa často opomíjená, opředená mozaikou smíšených pocitů, která již delší dobu bez povšimnutí chátrají a celkově tak kazí dobrý obraz města a našich prostranství. Pokud budou nadále opomíjena a přijímána za samozřejmost, bude jejich nadále přibývat. Dnes lze již s jistotou říct, že bez povšimnutí nezůstávají a dokonce můžeme říci, že postupně i mizí. Na místě některých proluk dnes stojí nové administrativní domy, ostatní plochy byly vydlážděny, keříčky odstraněny.

Dnes, po letitých zkušenostech můžeme řícti, že místa podobná tomuto, kde se právě nacházíme a které má podle plánů v podstatě zůstat v takovéto podobě i nadále, jsou místy, kterými jinak sevřené a vydlážděné město „dýchá”. Jaký vzduch to ovšem bude, zda ten industrální, zaprášený, nebo nový, zklidněný a očištěný, je výzvou pro nastupující generaci architektů. Do jaké míry se nám tuto vizi podařilo vyjádřit prosím posuďte sami.

Za realizaci workshopu, jehož výsledkem je tento pavilon děkuji našim studentům a především svému kolegovi, panu architektovi Pavlu Stříteskému.

mapa miniBrownfields

mapa miniBrownfields

Odkazy: mapa miniBrownfields [google maps, in progress]

ZAN 2014 získal ocenění v soutěžní přehlídce prací o cenu Bohuslava Fuchse

V přehlídce semestrálních prací o cenu Bohuslava Fuchse získal náš projekt ZAN 2014 ocenění (28.5.2014).

Kateřina Marečková, ZAN 2014

Fotogalerie ZAN 2014 [flickr.com]

Na prvním stupni výuky architektonického navrhování systematicky uplatňujeme celostní přístup, rozvíjející individuální talent studentů v návaznosti na znalosti, které studenti získali předchozím studiem. Především proto inspirace přichází z celého spektra tvůrčích a vědních oborů lidské činnosti i z nauky o živé a neživé přírodě. Tato směs polarit je výborným výchozím bodem pro sestavení skladby úkolů, které v našem semináři individuálně obměňujeme. Spíše než výsledný estetizovaný objekt je náš seminář zaměřen na nastartování a rozvoj koncepčního tvůrčího procesu.

V úvodu jsme se zaměřili na reflexi lidského pohybu při navrhování prostoru s ohledem na jeho proměnlivost v čase. Čas a prostor jsou dvěma odlišnými filtry, skrze které zkoumáme svět. Smyslem bylo vnímat statický prostor dynamicky, podle svalového napětí, stlačení, koncentrace, akcelerace, relaxace, meditace, tanečních kroků apod. Výsledkem byl koncepčně navržený prostor ohraničený stěnami s otvory.

Ve druhé části jsme se věnovali přepisu předlohy do tektoniky a hledání a nalézání poučení, principů a zákonitostí platných v uspořádaném světě, jenž nás obklopuje. Společně se studenty jsme hledali poučení v předmětech, rostlinách, nerostech, stavbách živočichů apod. Prostřednictvím vědeckých skic a rozboru fotografií jsme zachycovali řídící prostorovou geometrii a vysledované axiomy následně prostřednictvím modelování z papíru převáděli do architektonických forem a struktur. Tuto metodu dále rozvíjíme ve výuce vyšších ročníků při řešení komplexních parametrických struktur v měřítku 1:1.

Modelování a skicování nám jsou nástroji, umožňující nám v závěru racionálně spojit výstupy jednotlivých dílčích úkolů s koncepčními myšlenkami do fyzické podoby – návrhu stavby na konkrétním místě. Metodou vytváření dílčího segmentu a řešením metody prostorového růstu jsme směřovali k návrhu dřevěné stavby lidského měřítka s důrazem na řešení detailů.

Podobným způsobem se v základech architektonického navrhování věnujeme i dalším tématům. Zajímá nás, ne vnější forma, ale logika a čistota vnitřního uspořádání, rozmanitost forem není naším cílem. Podstatný je pro nás soulad tvaru, prostoru a materiálu. V našem semináři se spíše učíme notám a přehrávání stupnic, podobně jako studenti na konzervatoři. Samotná hudba přijde až později (J. Albers).

doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D.

Článek byl rovněž publikován na těchto webových stránkách:
archiweb

FUTU-RES Košice 2013

Při příležitosti oslav 15. výročí založení Fakulty umění Technické univerzity v Košicích a oslav Košice 2013 – Evropské hlavní město kultury, byla ve dnech 2. – 4. 10. 2013 uspořádána Mezinárodní vědecká a umělecká konference FUTU – RES, které jsem měl příležitost se zúčastnit i vlastním konferenčním příspěvkem.

FUTU - RES, Košice 2013

FUTU – RES, Košice 2013

Můj teoretický příspěvek k tématu Prostor, světlo a tvar byl publikován ve sborníku konference níže je k dispozici ke stažení v PDF.

Program konference FUTU – RES 2013 [.pdf]

Abstrakt

Následující článek popisuje metodu struktivně – taktilního modelování, která má na Fakultě architektry v Brně dlouholetou tradici. Moje technika staví na této tradici a čerpá inspiraci v japonském umění Origami a Kirigami. Spíše než oslavou krásných forem se však struktivně – taktilní tvůrčí proces zaměřuje na studium tektoniky a informovaného architektonického navrhování. Tato technika nachází svoje praktické uplatnění při studentské tvorbě funkčních prototypů závěsných svítidel, jejichž geometrická koncepce je odvozena z výsledků vysledovaných v procesu tvarování papírových struktur.

Klíčová slova: architektura, konstrukce, prostor, světlo, tvar.

Abstract

The following article describes the structive – tactile modeling method which has long been a tradition at the Faculty of Architecture in Brno. My technique builds on this tradition, taking inspiration in the Japanese arts of origami and kirigami. But rather than being a celebration of beautiful forms, structive – tactile generation focuses on the study of tectonics and informed architectural design. The technique finds its practical application in the students‘ creation of functional pendant light prototypes whose geometric conception is derived from observations generated during the paper modeling process.

Text příspěvku ke stažení [.PDF]

PALACKÝ, J. Prostor, světlo a tvar. In Zborník přednášok z medzinárodnej vedeckej a umeleckej konferencie FUTU- RES.Košice: Fakulta umení Technickej univerzity v Košiciach, 2013. s. 34-41. ISBN: 978-80-553-1578- 2.

Přednáška Fold it! na ETSAM – Lecture Fold it! at ETSAM

Poslední květnový týden v roce 2013 jsem na pozvání svých kolegů z CoLaboratorio navštívil jejich pracoviště na vynikající španělské škole architektury ETSA Madrid. Naše setkání bylo završeno mojí přednáškou 28. května 2013 večer. Přednášku s názvem Fold it! navštívilo přibližně sto španělských studentů a několik profesorů.

This slideshow requires JavaScript.

Podtitulem přednášky byl výčet prostorových operací, prováděných při tvarování papíru, na příkladech aplikovaných výstupů našeho studia při tvorbě prostorových architektonických struktur a při bezprostředním zkoumání jejich vlastností:
touch it, feel it, hold it, bend it twist it, tear it, cut it, wrinkle it, drape it, crease it, corrugate it, curl it, save it for later, reuse it, multiply it, rotate it scale it & eventually also glue it. (Vizoviti, 2003)

Po přednášce a diskusi následovalo neformální setkání s profesory ETSAM v domě Fredericka Coopera (děkana PUCP v Limě), kterého se tradičně účastní zlatá generace španělských architektů a také José Rafael Moneo, letos zastoupený paní Belén (jeho dcerou).

Následující den, při krátké návštěvě města mne oslovily několikařadé bulváry platanů v Paseo de Recoletos a Paseo del Prado současně s velkolepým stejnojemnným muzeem a novou extenzí od architekta Rafaela Monea, vystavěnou v letech 2001-2008 v sousedství monumentálního kláštera San Jerónimo el Real.

Jednoduše úchvatné bylo i ve vzduchu se vznášející a abstraktně působící Caixa Forum (muzeum a kulturní centrum), které společně s vertikální zahradou (navrženou Patrickem Blancem) uzavírají piazzettu na Paseo del Prado.

A na závěr jsem si připomněl svůj pobyt v Bilbau (VELUX Daylight Symposium, 2007) tradiční zeleninovou polévkou v nedaleké restauraci Las Cuatro Fuentes na Calle de la Alameda.

Last week of May 2013 I was invited by my colleagues from CoLaboratorio ETASM to visit their studio at the excellent Spanish school of architecture in Madrid. Our meeting was complemented by my evening lecture on May 28, 2013. The lecture entitled Fold it! was attended by nearly one hundred Spanish students and several professors.

The subtitle of the lecture named a number of spatial operations conducted at the forming of paper, presented on a number of examples of applied outcomes of our research and creation of spatial architectonic structures and immediate investigation of their properties: touch it, feel it, hold it, bend it twist it, tear it, cut it, wrinkle it, drape it, crease it, corrugate it, curl it, save it for later, reuse it, multiply it, rotate it scale it & eventually also glue it. (Vizoviti, 2003)

The lecture and discussion were followed by an informal meeting with professors of ETSAM in the house of Frederick Cooper (Dean of PUCP in Lima), which has traditionally involved golden generation of Spanish architects and also José Rafael Moneo, this year represented by Ms Belén (Rafael Moneo’s daughter).

The following day, during a brief visit to the historic city, I was approached by dignified alleys of plane trees on Paseo de Recoletos and Paseo del Prado, with a spectacular homonymous museum and its new extension designed by architect Rafael Moneo, built in 2001-2008 in the vicinity of the monumental Monastery of San Jerónimo el Real.

Simply breathtaking was the air hovering and abstract Caixa Forum (Museum and Cultural Center), that together with a vertical garden (designed by Patrick Blanc) concludes a piazzetta on Paseo del Prado.

And finally a vegetable soup served in a nearby traditional restaurant Las Cuatro Fuentes on Calle de la Alameda reminded me of my stay in Bilbao at the VELUX Daylight Symposium in 2007.

miniBrownfields

Právě skončil zimní semestr výuky, ve které jsem se opět věnoval tématu minibrownfields.

This slideshow requires JavaScript.

MiniBrownfields, tak jak jsem tento okruh zadání pojmenoval v roce 2005, představují návrhy miniaturních staveb na brownfield parcelách (opuštěných, zanedbaných, nevhodně využitých, marginálních, živořících) o minimální rozloze (cca 50-100m2) a neobvyklé konfiguraci, situované zpravidla v atraktivní poloze (v zóně A nebo B) v centru města Brna.

Tyto lokality nalézáme tam, kde se v důsledku vývoje okolní zástavby, se změnami vlastnictví a v důsledku nevhodné parcelace, objevily jako zbytkové, nezastavěné a bujnou vegetací porostlé plochy. Jejich přítomnost a přehlížení nás podněcují k intervenci a stávají se předmětem zájmu našeho studia. MiniBrownfields projekty následně ověřují architektonické koncepty v podobě miniaturních staveb aktivujících potenciál území a obnovujících kvalitu životního prostředí.

Ve studiu se zaměřujeme na materiálovou a konstrukční logiku, vnímavost k řešení detailu, snadnou montáž, technický experiment, kvalitní technické zpracování a úroveň grafického vyjádření. Přitom se opíráme o zkušenosti architekta Samuela Mockbeeho (Rural Studio, Alabama), často i kontroverzní tvorbu architektů Yoshiharu Tsukamota a Momoyo Kaijimy (Ateliér Bow-Wow, Japonsko), Reina Kortekniho a Mechthilda Stuhlmachera (Korteknie Stuhlmacher, Holandsko), Yasuhira Yamashita (Ateliér Tekuto, Japonsko), Santiaga Cirugedy (Urban Perscriptions, Španělsko) a konceptuálních umělců Dana Grahama (USA), Roberta Smithsona (USA) a dalších.

Malá zanedbaná území v centrech měst, která přehlížena ničí kvalitu veřejného prostru a snižují jeho atraktivitu, ekonomickou výnosnost a využití nelze obvykle ani řešit tradičními nástroji plánování a projektování, proto vyžadují neobvyklá alternativní řešení.

Toto téma se objevilo již dříve v Japonsku (Tokio, PET architecture, 2002), v Portugalsku (Lisabon, Urban Voids, 2007) a následně se přeneslo i do ostatních zemí. U nás bylo popularizováno akcemi s názvem Městké zásahy (Praha 2010, Brno 2011), kterých se také zúčastnila i řada studentů, kteří již dříve prošli mým ateliérem.

Motto letošního ateliéru znělo: miniBrownfields: crossing a stream a pro lokalizaci jsme vybrali brněnský přednádražní prostor, který je značně roztříštěný, nepřehledný, s řadou maligních zákoutí, nadřazený dopravě. Anglický název jsem zvolil proto, že zadání zpracovávali zahraniční studenti z Estonska, Portugalska, Francie a také ze Slovenska.

Hlavní tramvajová trasa, lemovaná automobilovou a pěší dopravou v jednom monotónním a kontinuálním páse, táhnoucím se v úpatí kamenného ostrohu Petrov je oným dopravním „proudem”, který se snažíme „překřížit”.

V jednom případě opravdu navrhujeme nové pěší přemostění (Matej Halinár). Tento most doplňuje kaple ticha (Liis Uustal). Jinou variantou je polyfunkční dům podle záměru územního plánu (Ana Heleno). Ve východní části přednádražního prostoru řeší nový trolejbusový terminál dva studenti. Jeden návrh předpokládá zastávku trolejbusu na terénu, zastřešenou hmotou veřejné bibliotéky a pochůzích zelených teras (Pierre Delahaye). Druhý návrh umisťuje zastávku trolejbusu a automobilovou dopravu pod zem, zakrytou restaurací a výstavní galerií (Mariana Alves). V jednom případě jsme také řešili nový potenciální brownfield prostor, který by vznikl po přesunu nádraží do „odsunuté polohy” na místě stávajících peronů a kolejiště, který transformujeme na víceúrovňový cyklistický park s mediatékou (Gaël Bouyer).

Na závěr, moje poděkování za spolupráci při ateliérových kritikách směřuje také k panu architektovi Milanovi Kramolišovi.

Související odkazy: Facebook miniBrownfields, fotogalerie

Nové Muzeum současného umění v Buenos Aires, Argentina – New Contemporary Art Museum Buenos Aires, Argentina

Soutěž na návrh nového muzea současného umění v Buenos Aires v Argentině byla pro mně především příležitostí k vyjádření svých úvah nad parametrickým modelováním ve spojení s origami a jejich praktického uplatnění v architektuře. Podobnému procesu kreativní tvorby vyučuji i svoje studenty na Fakultě architektury VUT v Brně.

Můj soutěžní návrh je tedy výsledkem řízeného tvůrčího procesu hledání vhodné formy stereotomní konstrukce s ohledem na vytvoření plynoucího prostoru a dynamického tvaru.

This slideshow requires JavaScript.

Budova nového muzea současného umění je navržena s ohledem na jedinečnost místa – nábřeží s lehkým ocelovým mostem v metropolitním městě Buenos Aires, hlavním městě Argentiny.

Mým záměrem bylo vytvořit budovu tvarově a hmotově odlišnou od svého okolí – hranatých budov bývalých doků a skladišť z režného zdiva. Návrh je výjimečný svojí ladnou bílou křivkou, která nalézá inspiraci v tanci – zvlněné perlové tkanině dámských šatů a ve vodním světě – ve škole ryb. Obě svojí dynamikou podporují myšlenku vytoření moderní dynamické kulturní instituce s proměnlivým obsahem a nekonformním vzhledem a současně umocňují architektonický účinek v kompozici se vztyčenou lávkou Puente de la Mujer Santiago Calatravy.

Budova muzea je navržena jako lehká samonosná superkonstrukce, která je navržena s ohledem na orientaci jednotlivých segmenů ke slunci, přičemž plášť filtruje přímé denní světlo a rozptýlené ho vpouští do monochromatického interiéru. Vnější plášť budovy je tvořen mozaikou střídajících se matně bílých neprůsvitných vypouklých trojúhelníkových skořepin a leskle bílých průsvitných vydutých skořepin. Vnitřní dynamický prostor muzea je zvlněn a má proměnlivou šířku a sklon obvodových stěn. Výškové uspořádání výstavních síní vychází z požadavku zadání a vyjma galerií 02 a 03 v posledním 3. patře mají ploché prosvětlené stropy. Ve středu dispozice je umístěno protáhlé prohnuté ztužující a servisní jádro s výtahy, záchody a se schodišti.

Nosnou konstrukci budovy tvoří ocelová příhradová konstrukce z trojúhelníkových polí. V příhradové síti se střídají plná a prázdná pole.

Plná neprůhledná pole tvoří ocelové skořepiny, zhotovené NC stroji a robotickým ohýbáním. Některé skořepiny, které vpouštějí do budovy nepřímé světlo (vyhodnoceno na základě počítačového modelu), mají kruhový otvor s prosklením. Ocelová skořepina tvoří vnitřní stranu obvodové sendvičové konstrukce. Střední vrstva je tvořena tepelnou izolací Rigid PIR Insulation BRUFMA, o lehké váze a současně s výbornými požárně izolačními vlastnostmi. Vnější vrstva sendvičové konstrukce je tvořena skořepinami vyrobenými z velmi lehkého a tenkého kompozitního materiálu – sklobetonu (GFRC – Glass fiber reinforced concrete), který zaručí dlouhodobou odolnost ocelové konstrukce před účinky vnějších vlivů a před přehříváním obvodové konstrukce. Prázdná pole nosné konstrukce jsou vyplněna zasklením izolačními dvojsky z vnitřní strany a laminátovými skly Cricursa Cridecor® screen-printed laminated glass z vnější strany. Sendvičová konstrukce je bílá z vnější i z vnitřní strany a částečně propouští nepřímé denní světlo do interiéru.

Venkovní plochy jsou vydlážděny kamennými deskami Madre Perla – ze sytě zeleného argentinského kordieritu s cílem zajistit důstojnou a kontrastní podstavu filigránské stavbě.

Mezinárodní architektonickou soutěž na návrh Nového Muzea současného umění v Buenos Aires, zorganizovala v březnu 2012 pod obchodní značkou [AC-CA] londýnská společnost Vertadis. Hlavním posláním soutěže bylo vytvoření progresivních současných designových nápadů – vítězné návrhy.

Publikováno rovněž na těchto webových stránkách:
3D Dreaming: Architecture From a Digital Point of View
ARCH.CZ architektura online

This competition provided a unique opportunity for me to express my reflections of parametric modeling in combination with paper folding and put it into practice. I also teach a similar creative approach to my students at the Department of Theory at The Faculty of Architecture BUT.

My proposal is therefore the result of controlled creative process of form-finding, appropriate application of a stereotomous construction based on paper folding, while aiming at creating a unique fluid space and dynamic shape.

The New Contemporary Art Museum building is also designed with regard to the uniqueness of the place – an embankment with a bridge in the Heart of Buenos Aires, the capital of Argentina.

The intention was to create a building with its mass and shape differing from its surroundings – rectangular buildings of the former docks and warehouses of face-bricks, exempting with its graceful white curve, that finds inspiration both in in dance – an undulating Pearl fabric and in water world – a school of fish that support the idea of a dynamic cultural institution with a variable content and nonconformist appearance and simultaneously enhance the architectural effect of the composition of the erected bridge Puente de la Mujer by Santiago Calatrava.

The museum building is designed as a lightweight self-supporting superstructure with all of the structural elements carefully evaluated according to their individual orientation to the position of the sun. The outer shell of the building filters the direct sunlight and injects the diffuse daylight into the monochrome interior. It consists of a mosaic of alternating matte opaque white triangular convex steel shells and shiny white translucent hollow glass shells. It creates a dynamic and curly space inside the museum of variable width and slope of walls. The vertical arrangement of the exhibition halls is based on the required specifications. All exhibition galleries except 02 and 03 situated on the top floor have flat illuminated ceilings. In the middle of the plan there is a tapering bent of a reinforcing and service core with lifts, rest-rooms and staircases.

The supporting structure of the building consists of steel lattice structure of triangular fields. The lattice network is composed of alternating full and empty fields. Full fields are composed of opaque robot-folded steel shells cut by NC machines (based on the paper prototype designed specifically for this project). Some shells, that admit indirect light into the building (the evaluation was based on a parametric model), have a circular glass opening. The steel shell forms the inside perimeter of the sandwich construction. The middle part is composed of a thermal insulation a rigid PIR insulation BRUFMA that is lightweight and has excellent fire insulation properties. The outer layer of the sandwich structure is made of prefabricated shells made of GFRC – Glass fiber reinforced concrete – a very light and sustainable material, that will guarantee long-term durability of the steel structure and will protect it from the effects of external influences such as overheating. Empty fields of the structure are filled with insulating double glazing from the inside and with Cricursa’s Cridecor screen-printed laminated glass from the outside. The sandwich construction is white on the outside as well as from the inside and partially transmits the indirect daylight into the interior.

The outside areas and the Open-air exhibition spaces are paved with saturated shade of green stone – Madre Perla – a green Cordierite from Argentina in order to provide decent and contrasting base for the filigree white structure.

The International architectural competition for the New Museum of Contemporary Art in Buenos Aires, was organized in March 2012 under the [AC-CA] trademark of Vertadis Ltd, London. The main mission of the competition was to create a progressive contemporary design ideas – winning entries.

Also published on the following websites :
3D Dreaming: Architecture From a Digital Point of View
ARCH.CZ architektura online